Místo, kde se učí divadelní role, odpočívá, poslouchá jazz, nebo řádí s čtyřletým vnukem.
Takový je výsledek radikální proměny zahradního domku, který po deseti letech konečně plní svůj účel.
Místo, kde se učí divadelní role, odpočívá, poslouchá jazz, nebo řádí s čtyřletým vnukem.
Takový je výsledek radikální proměny zahradního domku, který po deseti letech konečně plní svůj účel.
Kde vznikl nápad nebo spíš potřeba vytvořit si pracovnu?
Nápad a potřeba byly v tomto případě dvě odlišné věci a od nápadu k potřebě to byla velmi dlouhá téměř desetiletá cesta. Potřebu mít vlastní prostor a jakousi pracovnu mám odjakživa. Dřív jsem míval takový malý ateliér v Divadle pod Palmovkou, to bylo fajn. Ale od té doby, co jsme se sestěhovali s mou nynější ženou, jsem žádné takové místo neměl. Řekl jsem si, že si tu radost udělám a dopřeji si krapet soukromí, když mě napadlo, že zahradní domek je k tomu ideální.
Jakou funkci má tato místnost plnit?
V první řadě jde o muziku, jak je zřejmé na první pohled. Dal jsem konečně dohromady svůj starý gramofon Denon a udělal si pořádek v deskách. Moc se těším, že si tady budu poslouchat jazz, který doma úplně poslouchat nejde, protože holky na to moc nejsou stavěné. Budu se tu učit a taky občas jen tak lelkovat.
Jak moc je pro vás je při učení nových textů důležité okolní prostředí?
Mimořádně. Z 50 % se učím v chůzi, ve chvíli, kdy už text trochu umím. Chodím a říkám si repliky nahlas a jen si kontroluji, že je všechno správně. Když jsem v té prvotní fázi učení, tak si potřebuju sednout ke stolu a soustředit se.
Jednu dobu jste měl docela velké potíže se zády, myslel tento prostor i na to, abyste si mohl odpočinout?
Od Aduš jsem dostal tuto krásnou širokou postel, na kterou se můžu v případě nutnosti natáhnout. To je vlastně jediný kus nábytku, který jsem měl předem koupený, jinak je všechno z Bonami. Tak se těším, že se tady občas se ženou natáhneme spolu.
S interiérem vám pomáhala designérka služby Bonami návrh interiéru Ema Traplová, jak moc měla při výběru jednotlivých věcí a barev volnou ruku?
Já jsem hodně takovej, že potřebuji a vyžaduji, aby věci byly podle mě. Ale asi díky charizmatu Emy, její křehkosti, a hlavně skvělému vkusu, jsem jí nakonec volnou ruku dal. Sám jsem se tomu divil. Malé změny, aby to tu bylo skutečně moje, ještě proběhnou, ale budou to spíš detaily.
Už teď si ale všímám řady vašich osobních věcí...
Je to skutečně velmi osobní prostor. S mým čtyřletým vnoučkem si hrajeme, že je to kutloch jenom pro kluky. Minule jsme si tu pustili hudbu tak hlasitě, že málem popraskaly zdi.
Kde vznikl nápad nebo spíš potřeba vytvořit si pracovnu?
Nápad a potřeba byly v tomto případě dvě odlišné věci a od nápadu k potřebě to byla velmi dlouhá téměř desetiletá cesta. Potřebu mít vlastní prostor a jakousi pracovnu mám odjakživa. Dřív jsem míval takový malý ateliér v Divadle pod Palmovkou, to bylo fajn. Ale od té doby, co jsme se sestěhovali s mou nynější ženou, jsem žádné takové místo neměl. Řekl jsem si, že si tu radost udělám a dopřeji si krapet soukromí, když mě napadlo, že zahradní domek je k tomu ideální.
Jakou funkci má tato místnost plnit?
V první řadě jde o muziku, jak je zřejmé na první pohled. Dal jsem konečně dohromady svůj starý gramofon Denon a udělal si pořádek v deskách. Moc se těším, že si tady budu poslouchat jazz, který doma úplně poslouchat nejde, protože holky na to moc nejsou stavěné. Budu se tu učit a taky občas jen tak lelkovat.
Jak moc je pro vás je při učení nových textů důležité okolní prostředí?
Mimořádně. Z 50 % se učím v chůzi, ve chvíli, kdy už text trochu umím. Chodím a říkám si repliky nahlas a jen si kontroluji, že je všechno správně. Když jsem v té prvotní fázi učení, tak si potřebuju sednout ke stolu a soustředit se.
Jednu dobu jste měl docela velké potíže se zády, myslel tento prostor i na to, abyste si mohl odpočinout?
Od Aduš jsem dostal tuto krásnou širokou postel, na kterou se můžu v případě nutnosti natáhnout. To je vlastně jediný kus nábytku, který jsem měl předem koupený, jinak je všechno z Bonami. Tak se těším, že se tady občas se ženou natáhneme spolu.
S interiérem vám pomáhala designérka služby Bonami návrh interiéru Ema Traplová, jak moc měla při výběru jednotlivých věcí a barev volnou ruku?
Já jsem hodně takovej, že potřebuji a vyžaduji, aby věci byly podle mě. Ale asi díky charizmatu Emy, její křehkosti, a hlavně skvělému vkusu, jsem jí nakonec volnou ruku dal. Sám jsem se tomu divil. Malé změny, aby to tu bylo skutečně moje, ještě proběhnou, ale budou to spíš detaily.
Už teď si ale všímám řady vašich osobních věcí...
Je to skutečně velmi osobní prostor. S mým čtyřletým vnoučkem si hrajeme, že je to kutloch jenom pro kluky. Minule jsme si tu pustili hudbu tak hlasitě, že málem popraskaly zdi.
Propagujete dechová cvičení a otužování, v čem vám pomáhají?
Určitě se cítím líp, zaháním tím neduhy spojené se stárnutím, ale také je to skvělé pro lepší koncentraci. Posiluji si tím imunitu a nejsem tolik nemocný. Je to pro mě určitý druh vystoupení z komfortní zóny, o které se snažím každý den. Takže mě to otužuje nejen fyzicky ale i psychicky.
Téma psychického zdraví často akcentujete, v jakém ohledu o psychiku pečujete?
Před mnoha lety jsem pochopil, že si sám nedokážu pomoct. Poznal jsem někoho, s kým bych rád zestárnul a nerad bych, aby mi žena po deseti letech zoufalého soužití řekla, že už to dál nejde vydržet. Šel jsem tedy k psychiatrovi a poprosil, aby se mnou k žití bylo. Spousta mužů se za to stydí, já se nestydím a propaguji, že nemocné může být tělo ale i duše. Když vás bolí žaludek, prášek si v klidu vezmete, ale když je vám blbě psychicky, je to stále bráno jinak. Není vůbec za co se stydět. Přesvědčil mě k tomu fakt, že jsem chtěl být dobrým partnerem a hrozně se mi ulevilo. Dnes už vím, že to bylo dobré rozhodnutí a měl jsem ho udělat klidně o deset let dřív.
Rádi se ženou cestujete, čeká vás spíš pracovní podzim, nebo někam vyrazíte?
Pro letošek už máme vybráno. Já ale odjíždím s mým kamarádem Rudolfem Havlíkem natáčet první z řady cestovatelských dokumentů do Jordánska. Bude jich přibližně 8 z různých částí světa a už se moc na tohle dobrodružství těším.
Téma psychického zdraví často akcentujete, v jakém ohledu o psychiku pečujete?
Před mnoha lety jsem pochopil, že si sám nedokážu pomoct. Poznal jsem někoho, s kým bych rád zestárnul a nerad bych, aby mi žena po deseti letech zoufalého soužití řekla, že už to dál nejde vydržet. Šel jsem tedy k psychiatrovi a poprosil, aby se mnou k žití bylo. Spousta mužů se za to stydí, já se nestydím a propaguji, že nemocné může být tělo ale i duše. Když vás bolí žaludek, prášek si v klidu vezmete, ale když je vám blbě psychicky, je to stále bráno jinak. Není vůbec za co se stydět. Přesvědčil mě k tomu fakt, že jsem chtěl být dobrým partnerem a hrozně se mi ulevilo. Dnes už vím, že to bylo dobré rozhodnutí a měl jsem ho udělat klidně o deset let dřív.
Rádi se ženou cestujete, čeká vás spíš pracovní podzim, nebo někam vyrazíte?
Pro letošek už máme vybráno. Já ale odjíždím s mým kamarádem Rudolfem Havlíkem natáčet první z řady cestovatelských dokumentů do Jordánska. Bude jich přibližně 8 z různých částí světa a už se moc na tohle dobrodružství těším.
Prostor zahradního domku byl naprosto ideální
Designérka Ema Traplová
Jaký styl jste pro prostor zvolila? Odchýlila jste se nějak od jeho počátečních představ?
Většinou se snažím návrhem ukázat trochu odvážnější přístup k interiéru, než je původní záměr. V tomto případě jsme naopak vycházeli z požadovaných výrazných barev, které jsme v průběhu navrhování s investory tlumili a ladili jejich poměr tak, abychom došli k vyváženému výsledku.
Jak se vám interiér navrhoval v rámci dispozice, je prostor dostatečně velkorysý, nebo jste bojovala s menším prostorem?
Myslím, že prostor zahradního domku je pro požadovaný záměr pracovny s odpočívárnou úplně ideální. Velký důraz byl sice kladen i na úložný prostor na poměrně malé rozloze, ale i s tím jsme si nakonec s vhodnými zařizovacími předměty hravě poradili.
Podle čeho jste vybírala celkovou barevnost interiéru?
Na barevnost byl kladen důraz od samého začátku. Od výrazných barevných detailů jsme se nakonec posunuli k zemitějším tónům použitých ve větších plochách. Interiér tak neztrácí na barevnosti a zároveň nepůsobí křiklavým, neuspořádaným nebo hektickým dojmem. Materiály pak jednoduše navazovaly na zemitou barevnost. Jedná se převážně o přírodní materiály, ratan, juta, len, dřevo, kůže, terracotta...
Jak jste řešila osvětlení?
Hlavní stropní osvětlení, stejně jako celé elektro rozvody měli v prostoru dobrou přípravu. Stropní osvětlení jsem jen osadila praktickými svítidly. Na dalších místech jsem pak přidala stolní a stojací lampy, aby bylo možné vytvářet různé atmosféry v prostoru.
Čím jste se řídila u výběru menších doplňků a dekorací?
Mám radost, když jsou doplňky i praktické, ne pouze dekorační. V našem případě jsem se tak zaměřila opět na světlo (lampy, svícny..), vázy a rámy na obrazy a v neposlední řadě na polštáře a plédy, abych vytvořila příjemné místo pro odpočinek. Vše v přírodních tónech.
Prostor zahradního domku byl naprosto ideální
Designérka Ema Traplová
Jaký styl jste pro prostor zvolila? Odchýlila jste se nějak od jeho počátečních představ?
Většinou se snažím návrhem ukázat trochu odvážnější přístup k interiéru, než je původní záměr. V tomto případě jsme naopak vycházeli z požadovaných výrazných barev, které jsme v průběhu navrhování s investory tlumili a ladili jejich poměr tak, abychom došli k vyváženému výsledku.
Jak se vám interiér navrhoval v rámci dispozice, je prostor dostatečně velkorysý, nebo jste bojovala s menším prostorem?
Myslím, že prostor zahradního domku je pro požadovaný záměr pracovny s odpočívárnou úplně ideální. Velký důraz byl sice kladen i na úložný prostor na poměrně malé rozloze, ale i s tím jsme si nakonec s vhodnými zařizovacími předměty hravě poradili.
Podle čeho jste vybírala celkovou barevnost interiéru?
Na barevnost byl kladen důraz od samého začátku. Od výrazných barevných detailů jsme se nakonec posunuli k zemitějším tónům použitých ve větších plochách. Interiér tak neztrácí na barevnosti a zároveň nepůsobí křiklavým, neuspořádaným nebo hektickým dojmem. Materiály pak jednoduše navazovaly na zemitou barevnost. Jedná se převážně o přírodní materiály, ratan, juta, len, dřevo, kůže, terracotta...
Jak jste řešila osvětlení?
Hlavní stropní osvětlení, stejně jako celé elektro rozvody měli v prostoru dobrou přípravu. Stropní osvětlení jsem jen osadila praktickými svítidly. Na dalších místech jsem pak přidala stolní a stojací lampy, aby bylo možné vytvářet různé atmosféry v prostoru.
Čím jste se řídila u výběru menších doplňků a dekorací?
Mám radost, když jsou doplňky i praktické, ne pouze dekorační. V našem případě jsem se tak zaměřila opět na světlo (lampy, svícny..), vázy a rámy na obrazy a v neposlední řadě na polštáře a plédy, abych vytvořila příjemné místo pro odpočinek. Vše v přírodních tónech.
Byl v prostoru jakýkoliv výrazný prvek, který byl předem jasně daný, a podřídilo se mu navrhování a výběr menších doplňků?
V prostoru jsem musela zachovat pouze pohovku, která je naštěstí celkem střídmého provedení a bílé barvy. Doplnila jsem jí o béžové přehozy a polštářky v zelených a béžových tónech.
Která část místnosti je funkčně nejzásadnější a bylo potřeba ji při plánování věnovat nejvíce pozornosti?
Největší pozornost jsem zaměřila na komodu pro gramofon. Celá tato stěna má sloužit zvuku a zároveň pojmout i velké množství gramodesek. Také je to na malém prostoru poměrně velký a výrazný kus nábytku.
Vyvstal při navrhování/realizaci jakýkoliv zádrhel, s kterým se bylo potřeba kreativně vypořádat?
Původně jsme chtěli zachovat starší linoleum na podlaze. Když jsme ale celý prostor nově vymalovali, začala být podlaha, jako pěst na oko a navíc jakoby čisté stěny vytáhli každý její projev stáří. Podlahu jsme nakonec schovali pod šedo béžový koberec a celému prostoru tak dodali ještě trochu elegantnější nádech.
Která část místnosti je funkčně nejzásadnější a bylo potřeba ji při plánování věnovat nejvíce pozornosti?
Největší pozornost jsem zaměřila na komodu pro gramofon. Celá tato stěna má sloužit zvuku a zároveň pojmout i velké množství gramodesek. Také je to na malém prostoru poměrně velký a výrazný kus nábytku.
Vyvstal při navrhování/realizaci jakýkoliv zádrhel, s kterým se bylo potřeba kreativně vypořádat?
Původně jsme chtěli zachovat starší linoleum na podlaze. Když jsme ale celý prostor nově vymalovali, začala být podlaha, jako pěst na oko a navíc jakoby čisté stěny vytáhli každý její projev stáří. Podlahu jsme nakonec schovali pod šedo béžový koberec a celému prostoru tak dodali ještě trochu elegantnější nádech.
Projekt vznikl ve spolupráci s Bonami návrh interiéru
© 2024 BurdaMedia Extra, Veškeré kopírování obsahu bez souhlasu autora zakázáno.
Text: Terezie Benoni | Graf. design: Tereza Víznerová | Foto: Adriana Fialová | Video: Lucie Desmond | Ilustrace: Shutterstock.com | Project owner: Jan Kovalík
Staňte se naším partnerem pro lepší příběhy.
Více informací pro klienty o Burda Stories hledejte na tomto místě.