„Jsem v práci osamělý, tak přišel čas na změnu,“
říká TMBK o své vymazlené pracovně
Prokrastinace je pro grafického designéra Tomáše Břínka alias TMBK důležitou součástí kreativního procesu, a tak není divu, že v jeho nové pracovně najdeme kromě domácího kina taky PlayStation a především neskutečně pohodlnou sedačku.
Jak vypadá prostor, kde vznikají ikonické satirické koláže?
V jakém prostoru se nacházíme a k čemu má sloužit?
Jsme v mé zbrusu nové kanceláři, takže má sloužit především na práci v klidu, a taky pro různá setkávání.
Kde vznikla potřeba mít vlastní pracovnu?
Bylo to v mé hlavě. Pracuji buď sám doma nebo v kavárnách, tak mi po čase došlo, že by bylo fajn mít nějaké místo, kde bych se občas mohl potkat i s nějakými lidmi, domluvit si schůzky a měl tu veškeré pohodlí a komfort.
Co měl prostor všechno splňovat?
Hlavně abych se tu cítil dobře a měl jsem tu všechny věci, co mám rád a co potřebuji ke všednímu pracovnímu dni. Je tu velká sedačka, pracovní stoly, televize, mám tu taky schovaný PlayStation, různé vychytávky, dobré ozvučení, knihy a zkrátka věci, co mám rád.
Interiér má industriální charakter, je vám tento styl blízký?
Vždycky jsem spíš inklinoval k jednoduchosti a modernímu pojetí, takže ano.
„Moje práce je v lecčems hodně osamělá, tak jsem se rozhodl zařídit si pracovnu poblíž jiných kanceláří. Když si chci s někým dát kafe, stačí ujít pár metrů, když zatoužím po klidu, zkrátka si zalezu.
Občas na mě dolehne tvůrčí krize, a tak je potřeba pracovní proces něčím přerušit, vyčistit si od všech těch politiků hlavu a inspirace se zas dostaví. Naštěstí mám pořád v práci úplnou volnost a nikdo mi neříká, k čemu se mám vyjadřovat.
Tahle tvůrčí svoboda je strašně důležitá.“
S interiérem vám pomáhalo Bonami návrh interiéru, jak spolupráce probíhala?
Bylo to úplně v pohodě. Jsem na všechno celkem lempl, takže když jsem za nimi s touto nabídkou přišel a oni na to kývli, měl jsem radost. Nemusel jsem se téměř o nic starat.
Jsou tu i vaše osobní věci, co jste si přestěhoval jako první?
Určitě to byli moji legendární trpaslíci, obrazy, domácí kino od firmy Voix. Miluju sledování filmů a tenhle prostor je na to ideální.
Jak bojujete s prokrastinací, když tu máte tak skvělé vybavení?
Teď to bude trochu těžší. Ale na druhou stranu při mé práci je odpočinek docela nutnost, jinak by se člověk zbláznil. Nedá se pořád soustředit jen na politiku a aktuální dění. Takže si dávám nucené pauzy na odreagování.
Když se vrátíme na začátek vaší práce, počítal jste s tím, že satirické koláže vás jednou budou živit?
To určitě ne. Ale historie toho, co dělám sahá až někdy na základní školu, kdy jsem trávil čas tím, že jsem po třídě posílal kreslené vtipy. Na střední jsem studoval fotku a tam jsem se naučil pracovat s Photoshopem. To už byl jen krůček k tomu, že jsem si vystačil bez foťáku jen s grafickým programem.
Jak je podle vás těžké dělat v Čechách dobrou satiru?
Tady se to dělá prakticky samo, takže vcelku lehký. Ale to nemůžu úplně říkat, aby to nedělal každý. Já sice zdánlivě dělám pořád to stejné, ale děje se něco jiného. Díky tomu asi měl tento formát šanci přežít tak dlouho.
Dnes už pracujete pro významné mediální domy, změnila se nějak vaše situace, nebo máte pořád volnost?
Mám štěstí v tom, že mi do práce nikdo nemluví, nedostávám žádná zadání a mám absolutní tvůrčí svobodu.
Měl jste někdy tvůrčí krizi?
No jéje. Někdy nejsem schopný dva dny nic udělat a pak zase naopak. Hodně to ale souvisí s tím, co se aktuálně děje, nebo spíš neděje. Naštěstí to druhé je spíš výjimečně.
Je něco, z čeho byste si legraci nedělal?
Asi v základních mezích lidskosti. Rozhodně nebudu parodovat nějaké tragédie.
„Lásku k architektuře mi předal táta, který ji miluje. Bydlí teď na Babě v Paličkově vile, což je neuvěřitelně zajímavá funkcionalistická stavba.
Od dětství mě hrozně baví navštěvovat cizí byty a dívat se, jak lidé žijí. Kdyby to šlo, tak chodím po návštěvách a prošmejdím jim každý kout. Je to zvláštní sociální sonda.
Fascinuje mě i urbex, kdy se jdete podívat do starých zapomenutých domů.“
(C) 2024 BurdaMedia Extra, Veškeré kopírování obsahu bez souhlasu autora zakázáno.
Text & produkce: Terezie Benoni | Graf. design: Tereza Víznerová | Video: Lucie Desmond | Foto: Adriana Fialová
Staňte se naším partnerem pro lepší příběhy.
Více informací pro klienty o Burda Stories hledejte na tomto místě.